Tak jako každý rok jsme i letos vyrazili na dva poslední prázdninové týdny na soustředění do Počátek. Většina dětí přijela autobusem, někteří dorazili auty. V Počátkách už na nás čekala Ála, Petr a také sportovní gymnastky z Radotína. Po příjezdu jsme se ubytovali v bývalé sokolovně, která je nyní zrekonstruována na turistickou ubytovnu. Na počátecká soustředění nás vždy jezdí hojný počet, letos nás bylo za Vyšehrad 35 a za Radotín 25, ale dostali jsme k dispozici o pokoj méně, a tak někteří z nás „bydleli“ dva týdny vskutku zajímavě. Ženám a mužům z Vyšehradu byly nabídnuty prostory pódia a vedlejší pokoj, s čímž kromě občasného vyrušování neměli problém. Všude to měli blízko. Jídelna a kuchyně byly hned za oponou, jen sprcha byla poměrně daleko – chodili totiž do tělocvičny.
V sobotu po obědě jsme šli připravit nářadí do tělocvičny. Z Prahy už v pátek přijel náklaďák s naším nářadím. Přivezli jsme si toho opravdu spoustu a mám pocit, že na Vyšehradě snad nic nezůstalo. A tak jsme se s plnými pupky dali do práce. V počátecké tělocvičně jsme rozestavěli bradla, hrazdu, kladiny, rojtrovku, trampolínky, koberce na pódiovou skladbu a hlavně jedno velké překvapení! Ála s Petrem se v červenci zúčastnili 14. Světové gymnaestrády v Laussane, kde objednali dárek pro Vyšehrad. Dárek (byť nezabalený) stál opravdu za to – byl to airgym ve vyšehradských barvách. A co ještě? Je to vůbec první nářadí svého druhu v ČR. A tak jsme plni radosti a pýchy ihned po nafouknutí na airgym vběhli. Airgym, jak jsme se později dozvěděli, má oproti známějšímu airtracku několik výhod – je nižší, širší a hlavně ho stačí nafouknout před tréninkem a on celou dobu vydrží, v případě potřeby se dá jednoduše dofouknout. Při sklízení se na fukaru nastaví opačný režim a za chvíli je všechen vzduch venku.
V Počátkách už je několik let zaběhnutý časový program. Letos poprvé Ála zavedla ranní běhání. A tak většina z nás už v 7,45 byla ve sportovním na ovále a kroužila. To ovšem neplatilo pro službu, která se po celý den starala o naše žaludky – ráno na 8h připravila snídani a odpoledne svačinu, pro oběd a večeři jezdila do nedaleké školky. V 9h je nástup v tělocvičně a před námi 45 minutová společná rozcvička, kterou vedl buď někdo z Vyšehradu, nebo z Radotína. A tak jsme si během soustředění rozšířili obzory. Po rozcvičce jde každý z vyšehradských týmů nejčastěji na rojtrovku či airtrack/airgym, trampolínku nebo pódiovou skladbu. Větší ženy z Vyšehradu, které byly překřtěny mladšími žákyněmi na „gigantky“, se letos na soustředění pustily do vymýšlení nové pódiové skladby. Za celé dva týdny vymyslely téměř 2 minuty a tak si s sebou do Prahy vezou ještě práci na zbývajících 40 vteřin. Před 12h si každý lehce zaposiluje, udělá strečink a už utíká do ubytovny na oběd. Po obědě přichází konečně odpočinek. Všichni zalezeme do svých pokojů či apartmánu v podobě pódia a lenošíme. Koukáme se na filmy, hrajeme hry, ale nejradši spíme. Ve 14 nebo v 15h už je připravená svačina. V průběhu občerstvení už se děti dozvídají, co je dnes odpoledne čeká. V 18h už zase jíme, chvilku si oddechneme a pak občas chodíme do tělocvičny, kde se buď cvičí na airtracku/airgymu, pódiové skladbě nebo probíhá posilovací kruhový trénink, který se letos naštěstí konal jen jednou. Po večerním tréninku už zbývá jen očista a ve 22h zaleháme do postelí.
Na našich soustředěních se velké oblibě těší tzv. CTH – celotáborová hra, kterou letos poprvé nevymýšlela Ála, Petr a spol., nýbrž nejstarší vyšehradští cvičenci. V sobotu večer se děti rozřadili do 3 týmů – vedoucími byly Áďa, Lucka a Téra. V neděli večer jsme děti seznámili s tématem hry. Všichni jsme se sešli v sále sokolovny, zhasli jsme světla a zpoza dveří vystoupil smuteční průvod s mrtvým faraónem Radžedefem, který prošel okolo dětí až na podium za oponu, kde se později odehrála pitva a mumifikace formou černého divadla. Zpoza plenty byly odnášeny faraónovy ostatky a byly předváděny dětem. Faraón Radžedef zemřel náhle a mlád bez vystavěné hrobky a tak bylo úkolem dětí bojovat po celou dobu soustředění o body v podobě cenných krychliček, z kterých na konci postaví jednu velkou pyramidu. V dalších dnech jsme se od dětí dozvěděli názvy týmů – za Áďu Egyptští skarabeové, za Lucku Faraónova střeva a za Téru Krutopřísný mumie.
Děti v průběhu 2 týdnů absolvovaly několik denních bojovek, kde musely odpovídat na všelijaké otázky, luštit všemožné šifry a pokud možno v co nejkratším čase dorazit do cíle. Odměnou jim za to byly podivné znaky místo písmen. Odpolední program byl i odpočinkový. V prvním týdnu si pro nás vedoucí připravili velice zábavné hry – navigaci slepého vláčku z lidí, nabírání těstovinových trubiček na špejli, sfoukávání kelímku balónkem se stolu atd. Z klasických počáteckých her nechyběla ani čísla, při nichž se děti na začátku každého kola dozvědí jednu cifru. Po jednom vybíhají z družstva a z označeného prostoru přinášejí barevné papírky s různými čísly, jejichž součet musí dát onu počáteční cifru. Dále děti absolvovaly hru Amerika, kde jsme je potrápili na znalostech a dozvěděli jsme se, že ČR vznikla roku 1996, že se víkend píše s tvrdým Y a že někteří nevědí vůbec nic.
O odpolední program v Počátkách není nikdy nouze, ale první týden nám bohužel moc nepřálo počasí. V pátek odpoledne se konaly v tělocvičně závody na prostných, kladině a hrazdě. Největší počet závodnic byl samozřejmě z Radotína, z Vyšehradu se účastnily mladší žákyně. Děvčata předvedla to, co se stihla za týden naučit a byla obodována. Naší nejlepší gymnastkou se stala Hanička H., která obsadila krásné 3. místo. Ostatní děvčata obdržela alespoň diplomy na památku.
V sobotu 27. 8. se vystřídali naši spolucvičenci. Odjela děvčata z Radotína a přijelo 20 děvčat z Vršovic. Na víkend nás také přijeli potěšit svou návštěvou bývalí cvičenci, kteří si zde zavzpomínali na staré časy. Před víkendem už se rýsovalo moc pěkně počasí a tak jsme v sobotu odpoledne vyrazili na koupání. Jeli jsme do velice oblíbeného lomu v Horní Cerekvi, kde jsme strávili ještě další 3 odpoledne. Celý tým žen (původně středních dnes už velkých holek) se i s nově přestoupivší Janičkou H. nebál a skákal ze 7 metrové skály. Další atrakcí byla duše, na které jsme se během pár minut stihli unavit víc než při tréninku.
V půli soustředění, tak jak už je v Počátkách zvykem, jsme se před 18h přemístili do Vesce, kde nám Petr s návštěvníkem Bóžou ugrilovali hromady masa. Se stmíváním se většina dospělých odebrala pryč a pomocí svíček vystavěla po vesnici a přilehlých polích noční bojovku. Děti mezitím pouštěly lampióny přání, z nichž si jeden cestu rozmyslel a spadl na stodolu se slámou. Naštěstí se nic nestalo. S tmou vyrazily první děti. Nejdříve absolvovaly cestu nejmladší děti se svými rodiči, následovala je naše nejmladší děvčata, která chodila po dvojicích, a nakonec ženy. Všichni přežili, nikomu se nic nestalo, a tak jsme děti odvezli do postelí a dovolili jim spát ráno o půl h déle.
S víkendem odjely některé naše děti, avšak rozšířilo se družstvo gigantek, které mohlo začít pořádně trénovat. V průběhu druhého týdne bylo tak krásné počasí, že se dalo jen ležet u vody. Poslední dny ubíhaly jako voda a děti se při hrách snažily nahnat co nejvíce bodů. V pátek po obědě jsme začali sklízet tělocvičnu. Naložili jsme vyšehradské věci na náklaďák od sponzorů z DAP a v tělocvičně zbyla pouze bradla, hrazda, kladina a koberce. V pátek odpoledne děti obdržely dopis v hieroglyfech, po jehož vyluštění se dozvěděly, kdy a kde mají vystavět faraónovu hrobku. S posledním večerem přišlo i vyhlášení výsledků. První místo obsadilo družstvo Faraónova střeva, které po celou dobu jasně vedlo. O druhé místo se porvala zbývající družstva a nakonec se na stříbrné pozici umístilo družstvo Egyptských skarabeů a jako bronzové skončily Krutopřísný mumie. Děti dostaly diplomy s umístěním za CTH a také oblíbené diplomy za „nej“(událost či čin z celého soustředění). Následovala hostina v podobě pizzy, brambůrků a dalších nezdravých věcí, které jsme však už za chvilku mohli vytancovat.
V sobotu 27. 8. dopoledne jsme se ještě krátce protáhli, uklidili tělocvičnu a po obědě už jsme vyrazili autobusem domů. Po 16h jsme přijeli na Opatov, kde si rodiče, prarodiče či přátelé rozebrali svoje děti, a každý jsme šli svou vlastní cestou, které se ovšem už 5. 9. spojily na Vyšehradě.
Letošní soustředění se opravdu podařilo. Věřím, že jsme si ho všichni užili, a už se zase těšíme na příští rok.