I letos se družstvo žen z Vyšehradu kvalifikovalo na Mistrovství ČR do Ostravy. Z druhého vyšehradského družstva žen jsme pro letošní mistrovství vybraly jako náhradnice Elišku H. a Áďu Š., které se nám opravdu hodily, neboť na začátku roku se zranila Eliška M. a na MČR odjížděla Nikola V. se zánětem Achillovy šlachy a Zuzka s antibiotiky.
Na toto mistrovství jsme se připravovaly o něco lépe než vloni a tak jsme plny očekávání v sobotu 23.4. vyrazily směr Ostrava. Jeli (včetně mužských trenérů) jsme autobusem společně s družstvy Vršovic a Řep. Po přibližně 5 hodinách jsme dorazili do Ostravy, avšak řidič místo Sokolské třídy, ve které se nacházela sportovní hala, našel Sokolskou ulici, a tak jsme v autobuse strávili o hodinu víc. Po úspěšném příjezdu jsme šli ihned do haly, kde akorát dohrávala česká hymna. Přišli jsme akorát na nástup družstev Teamgymu a Junior Cupu. Po závodech jsme se šli občerstvit do nedalekého sportbaru a v 21h už jsme se rozcvičovaly. Nejdříve byl na řadě tumbling, poté pódiová skladba a nakonec trampolína. Po tréninku jsme se jeli ubytovat – stejně jako loni do hotelu Vista, kde na nás nejprve vybafla krásná recepce a později luxusní bar, který jsme nakonec (z důvodu netočeného piva) nenavštívili. Po chvilce ubytování jsme si konečně vyzkoušely nové dresy. Některým z nás sedly, některým ne. Na dobrou noc jsme si přiťukli vínem či džusem a chvíli pohovořili u Ály a Petra na pokoji. Některá děvčata se nehodlala smířit s tak brzkou večerkou a vyšla do ulic Ostravy.
V neděli v 10h jsme vyrazili směr tělocvična, kde se zrovna odehrával závod I a II kategorie. My jsme se mezitím učesaly, zkrášlily a protáhly. Po 14h už jsme nastoupily na rozcvičku. Pro letošní rok nám bylo vylosováno číslo 2. Začaly jsme na tumblingu, kde přišel nejnepříjemnější zážitek z celého mistrovství – Kačka H. se při trojném vrutu zranila a do závodu už nemohla nastoupit. A tak na řadu přišla její sestra Eliška H. Na trampolíně už se žádné nepříjemné překvapení nekonalo a zbývala pódiovka, kde se ještě Eliška H. doučovala skladbu. V průběhu rozcvičky jsme se dozvěděly další nemilou věc, a to, že nám vytekla voda z toalet do celé šatny, naštěstí dresy zůstaly bez poskvrny a my se jen přestěhovaly do jiné šatny.
V půl 4 už byl nástup a zahájení závodu, při kterém jsme si vyslechly českou hymnu. V závodě jsme stejně jako při rozcvičce začaly na tumblingu. V první sérii jsme šly řadu vpřed : salto-hvězda. Druhá a třetí série už byly pouze řady vzad – rondát-salto, rondát-flik-salto, salto-rondát-salto a jedenkrát také salto-rondát-flik-salto. Na tumblingu upadla letos pouze jedna závodnice a tak jsme nakonec byly ohodnoceny známkou – 6,4. Následovala trampolína s přemety, schylnými, topornými salty a několika vruty. I na tomto nářadí spadla jedna závodnice a získaly jsme známku 6,250. Nakonec už zbývala jen pódiová skladba, za kterou jsme obdržely 6,5 bodu. V součtu jsme získaly 19,150 b a umístily se na krásném, byť posledním, 6.místě. Z pražských týmů se nejlépe umístilo družstvo Vršovic, které v letošním mistrovství vybojovalo 2.místo. Mistryněmi ČR se v kategorii Junior III stejně jako vloni staly dívky z Frýdku-Místku.
Po vyhlášení výsledků už jsme se rychle sbalili, nakoupili večeře a vyrazili zpět do matky měst, kam jsme dorazili přibližně v 22h.
Letošní mistrovství nedopadlo podle našich představ, ale i tak si myslím, že jsme podaly slušné výkony a do dalších let nám nezbývá nic jiného než trénovat ještě víc a doufat, že příští mistrovství už proběhne podle hesla do třetice všeho dobrého. 🙂